Myslím, že synkovi kamarádky byl asi tak půlrok, když jsme se bavily na téma vychovanost či nevychovanost našich partnerů a příslušníků mužského pohlaví obecně. Dospěly jsme k závěru, že toto je nutné podchytit již ve velmi raném stádiu života malých chlapečků.

To mimo jiné dokládá můj vlastní zážitek zhruba ze čtvrté třídy, kdy jsem byla odeslána na pobyt do dětské ozdravovny v Luhačovicích. Tam jsem kromě velmi náročného každodenního popíjení Vincentky, byla obtěžována i jistým hochem. Boj trvající dva měsíce byl provázen pravidelným zápasem při chůzi do schodů. Obrana spočívala v tom, že mi ten hoch neustále zezadu strkal ruku mezi nohy. Nepomáhal ani útěk ani obrana, a tak jsem si musela postěžovat sestřičce Martě. Odbyla mě s tím, že si vymýšlím. Vrcholným okamžikem těchto předčasných erotických zážitků bylo, že při pojídání jakýchsi divných sladkých kuliček přelitých ještě divnější sladkou šťávou můj „obdivovatel“ vlezl pod stůl a zcela nepokrytě a nečekaně mě začal osahávat mezi nohama. Ani tehdy jsem nenašla u sestřičky Marty tolik potřebnou ochranu. Jedinou útěchou mi tedy bylo to, že pobyt v ozdravovně jednou zkončí. Když jsem si na tento zážitek po čase vzpomněla, vysvětlovala jsem si chování tohoto chlapce jako vliv jakési velmi podivné výchovy. Dále už jsem měla ve svém životě celkem štěstí na gentlemany. Záležitosti jako přednost při vstupu do dveří, pomáhání do kabátu nebo dokonce romantické líbání ruky jsem od mužů ve svém okolí znala.

Diskuse při vínku pokračovala a kamarádka mi prozradila svou ideu. „Já ze svého syna vychovám gentlemana! Neexistuje, aby na schůzku nepřišel s kytkou.“ Dál už to nerozvíjela, a tak jsem jí věřila, že z toho žvatlajícího kudrnatého drobečka jednou gentleman bude.

Jednoho dne, s odstupem více jak roku,  jsem byla u kamarádky, pilně mezitím vychovávající gentlemana, na návštěvě. Naklonila jsem se k jejímu sladkému synkovi, který na mě kulil svá okouzlující čokoládová očka a měl výraz toho nejnevinnějšího andílka. Smál se na mě jak sluníčko a vztáhl ke mně svou malou ručičku. Bravurním a zkušeným hmatem, který by se u něho dal čekat minimálně o patnáct let později,  ji zanořil do mého výstřihu a chytil mě za pravé prso. Vykulila jsem na něj oči a on se na mě na oplátku krásně usmál. Překvapilo mě, že kamarádka oči nevykulila. Místo toho s ledovým klidem prohlásila. „To jsem ti neřekla, to on dělá.“ O rok později jsem již o mnoho klidnější pozorovala, jak mu trpělivě a bez sebemenšího náznaku pohoršení vysvětluje, že francouzský polibek je určen dívkám, se kterými se sblíží, nikoli matce. Mě tento akt vysvětlila s tím, že asi zapracovaly geny a že bude svůdník po svém otci. O výchově malých gentlemanů jsme se od té doby nebavily. Možná je to všechno jen o úhlu pohledu, co znamená slovo gentleman.